Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 23.01.2013 11:01:07 

Anam Chara

Anam Chara

Vlkodava jsem vůbec poprvé viděla v roce 1994 v nějakém časopise a od té doby  jsem byla „chycená“.

O několik let později jsme začali plánovat koupi rodinného domku a jak už to tak bývá, zatím co mužská část rodiny přemýšlí, kde co zbourá, přestaví a vybuduje, já měla  vymyšlenou barvu obkladů, „nakoupené“ záclony, připravené nákresy budoucí zahrady a k dokonalému štěstí mi chyběl PAN PES.

Objevila jsem stránky WDK, přečetla články i listárnu, vytiskla rady ohledně krmení a úprav a nakonec oslovila tehdejší předsedkyni klubu Dášu Holkovou , zdali bychom si mohli přijet její psiska prohlídnout a „ošahat“.

Původně plánovaná krátká návštěva se protáhla na hodiny, během kterých nás paní Holková seznamovala se vším, co se pořízení a výchovy vlkodava týče.  Nutno přiznat, že s námi měla svatou trpělivost a já jsem jí za její poutavou instruktáž dodnes nesmírně vděčná.  

V září 2004 se v nedaleké Ostravě v CHS Ewa-Dar Martiny Poláškové narodila štěňátka. Podívat jsem se na ně jela s oběmi  dětmi. Přivítalo nás deset krásných štěňátek s matkou Daryou a protože jsme chtěli kluka, byl nám představen Axík (Axik Ewa-Dar), který měl ale pořád v závěsu brášku Akiho (Akros Ewa-Dar). Byli tak úžasná dvojka, že jsme je nedokázali od sebe oddělit a při příští návštěvě jsme si odvezli oba dva. Aby jim nebylo smutno......

Změnil se nám život

Klukům opravdu smutno nebylo, jen já jsem byla s přibývajícími týdny a měsíci skleslejší. Jejich bouřlivé dospívání odnášely ponejvíc boty celé rodiny a to dle pravidla - čím novější, tím chutnější. Po čase mi zůstaly jen jedny lehce nakousnuté tenisky, které nerozcupovali určitě jen proto, že jsem v nich s nimi chodila na procházky.  

Museli jsme se naučit uklízet si nejen boty, ale veškeré ošacení, mobily, dokumenty, školní potřeby.....Jídlo, které neuklidíme do lednice nebo spíže musí být uloženo minimálně ve výšce očí dospělého člověka, pokud jsou to buchty, radši ještě výš :-)).

Museli jsme se smířit s tím, že nám ubylo několik přátel, kteří nemohli pochopit, proč máme tak obrovské psy v domě a dovolíme jim, aby se po něm volně pohybovali ( ano, i já kdysi tvrdila, že pes do postele nesmí).

Velmi rádi jsme si zvykli na přátele nové, na ty, kteří buď vlkodavy sami chovají, nebo jsou zatím jen jejich obdivovateli a rádi si nechají od těch našich olíznout tvář.

Chovatelská stanice

V květnu 2006 jsme si pořídili milou vlkodaví holčičku - Aristu Saviniku alias Arinku. V témže roce jsem prodělala velmi vážné onemocnění a má psí smečka mi velmi pomohla s uzdravováním.

Proto jsem v říjnu zažádala o registraci chovatelské stanice s názvem Anam Chara. Zde je krátké vysvětlení názvu: 

Keltští křesťané na Britských ostrovech se pokoušeli čelit tlaku osamocenosti tak, že každý mnich měl svého "anam chara"- přítele, který ho vedl v duchovních věcech. Anam chara byl zpovědník a spolupocestný na cestě za Kristem. Pomáhal prožívat křesťanskou spolupatřičnost a vzájemný růst. Předávali si toto pravidlo:
Každý, kdo nemá duchovního přítele, je tělem bez hlavy.
V únoru následujícího roku přibyla do naší smečky krásná Naomi Legenda Belfast Midas neboli Nanynka.
V současné době žijeme se čtyřmi vlkodavy a jednou kříženkou z útulku, které říkáme Zorinka. O každém z nich se můžete dozvědět více z jejich profilu.
 
TOPlist